Der aus der Löwengrube errettete Daniel (TWV deest)
Oratorium pro sóla, sbor a orchestr
Během liturgického roku 1730 -1731, vytvořil Telemann cyklus oratorií, jehož součástí je i „Vysvobození Daniela z jámy lvové“, které zkomponoval ke svátku sv. Michaela a poprvé zaznělo 29. září 1731 v kostele sv. Petra v Hamburku. Toto dílo bylo teprve nedávno s jistotou prohlášeno, jako práce G. P. Telemanna. Dochované kopie, které se pravděpodobně datují z doby krátce po Telemannově smrti, identifikují oratorium, jako dílo G. F. Händela a to i přes diametrální rozdíly v kompozičním a formálním stylu oratorií těchto dvou autorů.
Děj oratoria vychází z biblického příběhu, popsaného v kapitole 6, knihy Daniel: Král Darius rozhodl, že se mu všichni poddaní musí klanět, jako samotnému a jedinému bohu a to pod trestem smrti. Daniel však, s vírou v Boha hebrejců, vzdoruje tomuto přikázání. Perský princ Arbace jej obžaluje před králem a žádá jeho uvržení do jámy, ve které jsou lvi. Zděšený král se snaží zabránit obětování Daniela, neboť ten je jeho důvěrník a přítel. Abrace však trvá na vykonání rozsudku – král musí dodržet svůj vlastní zákon. Daniel utěšuje krále nádhernou árii “Ach seufze nicht,” a bez obav, s vírou v ochranu svého Boha, jde vstříc lvům. Jáma je zavalena kamenem a zapečetěna. Druhého dne král s úlevou a překvapením nachází Daniela živého a nezraněného. Anděl, posel Boží, uklidnil lvy a zachránil jej před smrtí. Darius uvrhne Arbace a ostatní žalobce do téže lví jámy a vydá rozkaz, „aby se v celé říši všichni třásli před Danielovým Bohem, neboť on činí znamení a divy na nebi i na zemi. On vysvobodil Daniela ze lvích spárů.“