Slovo autora:
„Zlodějíčka napálí ještě rafinovanější lapka, na vychytralce čeká s návnadou ještě důvtipnější chytrák. Oblíbený motiv Ezopových bajek jsem uchopil jako rozpustilou „věčnou“ bitvu člověka se zvířecím světem. V prvním dějství člověk tahá za kratší konec kvůli své lakotě, v tom druhém se nakonec umoudří a tento věčný spor o drobné výhody usmíří.

Rád pracuji s názvuky historických forem a tato Comedia dell Arte o věčné honbě za jídlem k tomu přímo vybízí. Zde je dovolen quasi barokní virtuozní kánon o „sušených rajčatech“, zde se smí s impresionistickým espritem zpívat o „vůni sádlíčka“, quasi-klasicistní recitativy o lopotě na vinici smí zaznít vedle gospelové modlitby za „kejtičku“. To vše by ale mělo směřovat k vnitřní radosti a poučení – snad i jakýsi úvod do skutečné dospělosti.“